Sklovina nabraná z pece při 1250 °C, nafouknutá dechem, tvarovaná v bukové formě a chlazená hodiny po řízené křivce. Řemeslo, které se v hutích dědí z party na partu.
Kmenaři v noci namíchají kmen a naplní pánev. Sklo se přes noc taví a čeří na pracovní teplotu. Ráno přichází parta.
Baňkař nabere žhavou sklovinu na konec sklářské píšťaly. Vzniká baňka — zárodek celého kusu.
Sklář fouká do píšťaly, válí sklovinu na desce a tvaruje v bukové formě. Mistr dělá nožičku a dýnko, zadák „dává sklu život“.
Hotový kus jde do chladicí pece a chladne pomalu hodiny po řízené křivce — jinak praskne vnitřním pnutím. Pak broušení a rytí.
Za jednou číší je šest párů rukou a staletí řemesla.
Huť je týmová řehole u pece. Baňkař nabírá, pomocník manipuluje, mistr řídí a dělá detaily, zadák dokončuje. Formy z bukového dřeva se máčejí a stále obnovují — žhavé sklo je pomalu vypaluje. Píšťalu vynalezli Féničané před dvěma tisíci lety a od té doby se gesto téměř nezměnilo.
Nabíráme z české sklářské tradice — Moser, Rückl, Bohemia. Každý kus je originál: ruční práce znamená, že žádné dvě číše nejsou úplně stejné. To není vada, to je podpis.
Číše, karafy, dekantéry — sety na víno, whisky i šampaňské.
Vázy, mísy, těžítka, plastiky, svícny — barevné i broušené.
Firemní dary, ocenění a trofeje, limitované kolekce, rytý monogram, zlacení.
Exkurze do provozu a „vyfoukej si vlastní sklo“ pod dohledem mistra.
Studená úprava, rytina, leptání, zlacení, matování povrchu.
Doplnění chybějících kusů servisu, výbrus poškrábaných okrajů.
Chcete číše, vázu, trofej na míru, nebo přijít na huť? Napište.