Sochy, reliéfy a sakrální řezba na míru. Ruční práce od návrhu po hotové dílo.
Každý klát má svoje letokruhy, svůj směr vláken, svůj příběh. Řezbář ho neovládá — poslouchá ho. Řeže se po vlákně, ne proti němu; kde dřevo pracuje, tam se socha vede tak, aby případná trhlina padla do stínu. Pracujeme s lípou, dubem, ořechem i javorem — každé dřevo chce jinou ruku. Od hrubování motorovou pilou a velkým dlátem po dořezání nožem a voskování. Žádné dva kusy nejsou stejné.
Vyberte, listujte do strany. Každé dílo je jediné svého druhu.





Táhněte — vlevo klát, vpravo hotová socha. Řezbář jen odebral, co přebývalo.


Výběr klátu podle vláken a záměru — lípa na figuru, dub na exteriér, ořech na jemnou plastiku.
Motorová pila a velké duté dláto odeberou největší objem. Dílo se láme do základních ploch.
Postupné zaoblování, budování objemu a proporcí podle nákresu. Menší dláta, jistější ruka.
V-dláto a řezák kreslí vlasy, drapérii, ornament. Faseta — stopa dláta — se často nechává.
Moření zvýrazní kresbu, olej prohloubí barvu, vosk dá matný hedvábný film. U sakrálních děl zlacení.
Nejsilnější česká řezbářská tradice se drží v Podkrkonoší a Orlických horách — u betlémů, které se v rodinách dědily z generace na generaci. Třebechovický betlém, celodřevěné mechanické dílo tří řezbářů z přelomu 19. a 20. století, je dnes národní kulturní památkou. K téhle pokoře a poctivosti se hlásíme.
Máte klát, námět, nebo starou sochu, co si zaslouží druhý život? Napište.