Nejtišší hodina nad světem.
Jedna hodina v proutěném koši, někde mezi třemi sty a šesti sty metry — s hořákem nad hlavou a ranní mlhou pod nohama. Posouvejte se výš.
Obal se plní dřív, než vyjde slunce.
Scházíme se v temné louce v pět. Nejprve ventilátory, pak hořák — a stavba velikosti domu vyroste z trávy za dvacet minut.
Země se uvolňuje.
Žádná dráha, žádný spěch — koš prostě přestane dotýkat trávy. Jediný zvuk je hořák, a mezi jeho šlehnutími — naprosté ticho.
Krajina se rozvíjí jako mapa.
Řeky, střechy, srnky v obilí — unáší vás vítr, kudy se mu zlíbí, obvykle pět až patnáct kilometrů před snídaní.
Šest set metrů ticha.
Ve výšce přestanou štěkat i psi. Cestující zde také ztichnou — děje se to při každém letu.
Zpět na trávu, se sklenkou v ruce.
Přistání je pomalé naklonění do pole. Posádka už čeká — se šampaňským, které první balonáři povýšili na tradici.
Tři cesty do koše.
Každý let trvá zhruba hodinu ve vzduchu a celé dopoledne. Poukazy jsou s otevřeným datem — den vybírá počasí, ne kalendář.
Nejčastější dotazy před prvním letem.
Vyberte si své ráno na obloze.
Řekněte nám, kolik vás je a přibližně kdy — nabídneme nejbližší termíny s klidným počasím, nebo zašleme otevřený poukaz.