Šťáva se řídí rokem, ne regálem.
Tři sta stromů, jeden lis a sezóna od květu po poslední pozdní jablko. Přineste skleničku – nebo vlastní úrodu.
Květ zadržuje dech.
Dva týdny rozhodnou o celém roce. Pokud mráz květ ušetří, sad nasadí víc plodů, než větve unesou – a my ručně probíráme, aby ty zbylé pořádně vyrostly.
Slunce dělá pomalou práci.
Léto je řez, hlídání strupovitosti a čekání. Rané odrůdy se červenají první; skladovací jablka si dávají na čas a berou si s sebou cukr.
Všechno padá dolů.
Hlavní sklizeň – žebříky v řadách, bedny pod každým stromem. Raná jablka jdou rovnou do lisu; pozdní čekají v chladu, až na ně přijde řada.
Lis jede denně.
Omytá, namletá, vylisovaná ten samý den, co dorazí. Ze sta kilo jablek je šedesát pět litrů kalné šťávy – nic přidaného, jemně pasterizovaná nebo syrová na přání.
Sklep přebírá štafetu.
Šťáva v krabicích, cider pomalu hledající suchost v tancích, ocet s matečnou kulturou v koutě. Sad spí; regály ne.
Přineste úrodu, odneste si svou šťávu.
Od září do listopadu moštujeme pro každého, kdo má jablka – od kufru auta po přívěs. Odcházíte s vlastní šťávou, zabalenou a trvanlivou.
Co sad posílá do světa.
Rovnou z lisu a sklepa – v sezóně u dveří moštárny, celoročně dokud jsou zásoby.
Přijďte, když lis duní.
Moštovací dny jsou dny otevřených dveří – sledujte, jak lis běží, ochutnejte denní směsku a odneste si krabici domů. Procházky sadem po domluvě v době květu.