
Bronz na zvony tavíme při 1 150 °C, poté každý zvon ručně ladíme na soustruhu – odebíráme kov, dokud jeho pět hlasů nezazní v dokonalém souladu.
Jediným úderem promluví zvon pěti různými alikvoty. Necháte‑li je tak, jak vyšly z formy, znějí rozladěně; po vybroušení na soustruhu se spojí v čisté hudební intervaly – pravé harmonické ladění, které v 19. století zdokonalil kanovník Simpson. Posouvejte a uslyšíte, jak se rozeznívají.


Zvon se tvaruje v hlíně – jádro odpovídá vnitřnímu profilu, plášť vnějšímu. Šablonou se ručně vykresluje křivka. Žádné dvě formy nejsou stejné.

Zvonovina – zhruba 78 % mědi a 22 % cínu – se taví a lije jedním dechem. Příliš cínu znamená křehký zvon, příliš málo mdlý hlas. Slitina je zvuk.

Po vychladnutí a vyjmutí z formy putuje zvon na svislý soustruh. Kov se odebírá z pěti přesných míst, dokud se hum, prima, tercie, kvinta a oktáva nesejdou. Tady se z odlitku stává zvon.
Každý zvon dostane jméno, váhu a tón. Tyto opustily slévárnu již naladěné.
Už více než století se v této slévárně odlévají a ladí bronzové zvony – pro věže, zvonkohry i soukromé zakázky. Vše probíhá pod jednou střechou: model, forma, tavení, lití i ladění. Ročně odlijeme jen několik zvonů a každý ladíme podle sluchu.
Sdělte nám věž, tón, váhu – nebo prostě jen příležitost. Odepíšeme s výkresem a cenou.